Oslovujeme nás křestním jménem…
V regionu Solná komora jsme se vždycky oslovovali „křestním jménem“. Místní mezi sebou, ale i s turisty a rekreanty. Začíná to pozdravem: „Griaß Di“ (Zdravím) a končí rozloučením: „Pfiat Di“ (Bůh tě ochraňuj). Není to tedy neuctivé, ale spíše vyjádření naší otevřenosti vůči lidem z jiných regionů Rakouska, Evropy a světa.
V revoluční Francii byl v roce 1793 dokonce vydán „Du-decree“. Každý, kdo v té době nepoužíval neformální „Du“, se vystavil všeobecnému podezření z šíření nerovnosti. „Kromě toho,“ popsal tento jev Werner Besch ve svém standardním díle „Duzen, Siezen, Titulieren“ (Neformální, formální a titulované).
Se studentskou revolucí v roce 1968 došlo v německy mluvících zemích k opravdovému rozšíření neformálního „Du“, které pokračuje dodnes s přílivem amerických firemních kultur do evropských společností a různých platforem sociálních médií.
I my si toho sami všímáme. Nejenže je práce snazší, ale i konverzace plyne snadněji. Používání neformálního „vy“ boří bariéry. Nejenže se snáze vytratí nadávky, ale zejména pozitivní věci: „Hej, mám problém“ nebo „Hej, můžeme společně pracovat na řešení?“ Používání neformálního „vy“ podporuje otevřenost a kreativitu, vytváří blízkost a snižuje bariéru pro řešení citlivých témat.
V oblasti Solné komory bylo neformální oslovení „Du“ (vy) vždy obvyklým způsobem, a proto jsme se rozhodli oslovovat všechny naše hosty neformálně. Nejde o projev neúcty, ale spíše o otevřenost vůči lidem, které ještě neznáme. S ohledem na to se těšíme na rozhovor s vámi, až se s vámi znovu setkáme nebo se znovu setkáme...
